Renato Dulbecco

Renato Dulbecco
Narození	22. února 1914 Catanzaro, Italské království Italské království
Úmrtí	19. února 2012 (ve věku 97 let) La Jolla, Kalifornie, USA USA
Bydliště	La Jolla (do 2012) Spojené státy americké (1947–2012) Milán Imperia
Alma mater	Turínská univerzita (do 1936)
Povolání	virolog a lékař
Zaměstnavatelé	Kalifornský technologický institut Kalifornská univerzita v San Diegu Projekt lidského genomu Indianská univerzita
Ocenění	John Scott Medal (1958) AACR-G.H.A. Clowes Award for Outstanding Basic Cancer Research (1961) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1964) Cena Howarda Taylora Rickettse (1965) Paul-Ehrlich-und-Ludwig-Darmstaedter-Preis (1967) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renato Dulbecco (22. únor 1914, Catanzaro, Itálie – 19. únor 2012, La Jolla, Kalifornie, USA) byl italsko-americký molekulární biolog a virolog, který se zasloužil o významný pokrok ve studiu rakoviny. Roku 1975 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky,^[1] které vedly k objasnění úlohy virů při vzniku rakoviny. Ocenění získal společně se svými studenty Howardem M. Teminem a Davidem Baltimorem. Všichni tři výzkumníci, kteří pracovali nezávisle na sobě, získali cenu za přínos k poznání, že rakovina je způsobena genetickou změnou normálních buněk. Některé viry mohou integrovat svůj genom do DNA hostitelské buňky a vyvolat tak její nekontrolovaný růst, což je charakteristickým znakem rakovinné buňky. Dulbeccův výzkum položil základy pro pochopení role DNA onkogenních virů při tranformaci buňky, zatímco Teminova a Baltimorova práce se zabývala onkogenními viry, které nesou svou genetickou informaci ve formě RNA.

Dulbecco vystudoval lékařství na turínské univerzitě. Za druhé světové války bojoval v řadách italské armády ve Francii a na Východní frontě, ale po vstupu Němců do Itálie přešel k partyzánům a zapojil se do protifašistického odboje. Roku 1947 dešel do USA, kde pracoval nejprve u Salvadora Lurii na Indiana University a posléze v týmu Maxe Delbrücka na California Institute of Technology.^[2] Poté působil na Salkově institutu pro biologická studia v kalifornské La Jolle na lékařské fakultě Kalifornské univerzity v San Diegu.